Květen 2016

Melancholik? Sangvinik?

2. května 2016 v 18:03 | Ooomarie |  Ostatní
Haha, určitě si teď všichni říkáte, co to bude za článek, když to není ooo's talk ani žádná další klasika, kterou vydávám- Rozhodla jsem se tentokrát napsat vám můj názor na něco, na něco o mně. Konkrétně jde o to, jak mě přestup do jiné třídy úplně změnil.

tumblr change flowers

Víte, vždy jsem byla ta tichá nevýrazná holka, která nikoho nezajímala a nikdo si jí nevšímal, před spolužáky se nerada projevovala, dokázala se chovat otevřeně jen před přáteli a neměla ráda velké skupiny lidí. Vlastně taková šedá myška. Vždycky jsem byla realista, měla pár svých kamarádek, se kterýma jsem se bavila, a myslela jsem si, že se s klukama nikdy nebudu umět bavit. Na svět jsem se nekoukala ani pesimisticky, ale ani opimisticky. Před lidmi jsem se styděla, a dokonce i při tancování mi bylo trapné dělat cokoliv nápadného. Svojí povahou jsem se považovala za melancholika. Pokud si přečtete popis melancholika, bude přesně sedět na popis mě, jak jsem se popsala.

Přišla ale změna - naše třída se musela rozdělit do zbylých dvou (A, B) tříd. Učitelé nás nějak spravedlivě rozdělili a my jsme na začátku osmičky přišly do svých 'nových' tříd a museli se začlenit. Co vám budu povídat, s lidma z té třídy jsem se nijak moc nebavila a vážně jsem se bála, že nezapadnu a budu se tam cítit divně. Ze začátku to tak opravdu bylo, bavila jsem se jen ze spolužáky z minulé třídy, ale už po pár týdnech se to změnilo, začala jsem se více bavit s lidmi z té třídy a už na Vánoce jsem se hodně sblížila s kamarádkou J.

Teď tu máme květen, a já mám pocit, že už ani nemůžu být šťastnější. Ve třídě se bavím se všema, začala jsem si i hodně rozumět s klukama, často se směju a projevuju se, zbavila jsem se stydlivosti /pokud po mně něbudete chtít přednes básničky před celou třídou, hah, to budu jako rajče/ a jsem vážně šťastná. Snad to nezakřiknu, *ťuk ťuk ťuk*. Před pár dny jsem se o tom právě s jedním kamarádem bavila, a jak mě popsal? "Seš sebejistá, veselá a temperamentní, prostě ten typ co říká ne." Kdyby mi někdo před rokem řekl, že díky správnému kolektivu se člověk může změnit a najít samu sebe, vysmála bych se mu do obličeje. Ale teď už vím, že se to klidně může stát, a jsem za tu neskutečně moc šťastná.

Jasně, někdy se mi nepovede nějaká písemka, mám špatnou náladu nebo udělám nějakou chybu, která mě mrzí, ale to lidé dělají a takový je život, nemůžete chtít jen ty dobré okamžiky a nepočítat se špatnými. Takže pokud se i vy necítíte ve svém kolektivu dobře, najděte si nový, uvidíte, že nic není tak špatné, jak to vypadá ♥ Doufám, že i vy jste tak šťastní jako já, a pokud ne, pokud vás něco trápí, nebojte se a řekněte to někomu, uleví se vám. Kdybyste neměli komu nebo potřebovali někoho, kdo vás prostě jen vyslechne, nebojte se mi napsat (ooomarie.blog@gmail.com), ono i to vyslechnutí pomůže ♥ /tímhle odstavcem jsem totálně odbočila od původního tématu článku, ale tak co :D/

To bude asi konec pro tento článek, je to zase něco jiného a doufám, že se vám tento formát líbí :) Na dobré náladě není nic špatného, musíme si jí brát maximum na tomhle hrozném světě, takže přiložím moji obvyklou větu → Mějte se krásně, užívejte si jara, teplejšího počasí, krásně stráveného času s přáteli a rodinou, mám vás ráda ♥♥
/doufám, že máte lepší náladu alespoň díky mně ♥/


- Ooomarie