Hraju si na spisovatelku #1

18. července 2016 v 14:37 | Ooomarie |  Knihy a filmy
Ahojky všichni! Vítám vás u dalšího článku a znovu se omlouvám, že jsem dva týdny nic nevydala, ale jsou prázdniny, tak snad mi to odpustíte o:) Na začátek pár informací - toto je poslední článek za poslední dobu, další vyjde nejdříve za tři týdny, dlouho budu někde pryč a nebudu u sebe mít notebook. Děkuju za podporu a vaše pochopení ♥
A co je obsahem dnešního článku? Inu, jednou za uherský rok dostanu kreativní náladu a píšu. Píšu část smyšlené povídky, co mě v tu chvíli zrovna napadne, ale dnes jsem ji dopsala. Ne celou povídku, dopsala jsem prostě takový krátký příběh, co je dlouhý asi tak jako jedna kapitola z normální povídky, ale já bych povídku nikdy nedopsala, vždycky takhle napíšu kus něčeho a pak to nechám být. A proto jsem se rozhodla udělat sérii "Hraju si na spisovatelku", kam budu dávat mé občasné úryvky z nikdy neexistujících povídek. Napište mi, jestli se vám ten nápad a to, jak píšu, líbí, protože jestli ne, nemá cenu to vůbec vydávat :D Předem říkám, že je to trochu delší, takže si udělejte třeba meloun a pojďme na to ♥♥

couple drawing


Všimla jsem si, že se usmívá a celou dobu mě jen pozoruje. Stojí na opačné straně místnosti, přikyvuje a odpovídá na věci, co mu říká Paul, ale po celou tu dobu ze mě nespustí své tmavé oči. Když se s ním střetnu pohledem, okamžitě ucuknu, připadám si trapně. Po chvilce se na něj podívám znovu a vidím, že mě stále ještě pozoruje. Znovu odvrátím pohled, ale po pár vteřinách se na něj znovu podívám. Tentokrát neuhnu a hledím mu zpříma do očí, tak, jako on mně. Jemně se na mě pousměje a se mnou se zatočí celý svět. Zčervenám, usměju se a odvrátím pohled. Zvonek jako upozornění na začátek hodiny nemohl přijít ve vhodnější chvíli, zastrčím si pramen vlasů za ucho a odejdu na angličtinu. Neohlížela jsem se, ale celou cestu jsem na sobě cítila jeho upřený pohled.

***

"Nezapomeňte úkol na zítřek!" zaslechnu ještě učitelku volat, když vycházím ze dveří.
"Ahoj Chris," uslyším hlas neznámého kluka. Otočím se, abych zjistila, s kým mám tu čest, a samozřejmě to nebyl nikdo jiný než Paulův kamarád, ten, který mě ráno pozoroval. Když na podrav neodpovídám, zazubí se a dodá, "jsem Adam." V tu chvíli mi přišlo nevhodné neodpovídat, a tak řeknu: "Ahoj Adame, my se známe?"
A on se zasměje. Mile a upřímně se zasměje a já se v tu chvíli cítím mnohem lépe, atmosféra mezi námi se trochu uvolní.

"Pojď se mnou ven" pozorujíc mě nakloní hlavu na stranu a na rtech mu hraje jemný úsměv.
Vydám ze sebe něco mezi smíchem a odfrknutím a pomyslím si, co to je za blázna, snad si nemyslí, že bych šla ven s klukem, kterého vůbec neznám, a ještě ke všemu s klukem, co se kamarádí s Paulem. Totiž, abych vás uvedla do situace, Paul je můj spolužák, který se do mě zamiloval. Nebylo by to tak neobvyklé, takové věci se stávají, ale on balí na potkání každou holku a všem vykládá, jak je miluje a všem motá hlavu sladkými řečmi. Nejdříve jsem mu nevěřila, ale pak s tím přestal. Přestal balit všechny ostatní a měl rád jen mě. Začal se na mě lepit a byl tak otravný, že jsem ho pak už nemohla brát vážně, ale přesto jsem ho musela stále odmítat, protože jsem o něj vážně nestála. A teď se tu najednou objeví nový spolužák, Paulův kamarád, a chce, abych s ním šla ven? Tak to ani náhodou.

"Prosím," udělá na mě psí očka, "jedno kafe, víc nepotřebuju. Nechci, aby sis o mně myslela, že jsem stejnej blbec jak Paul."
"Nic takového si o tobě nemyslím," zalžu, "jen nechodím ven s lidmi, co neznám."
"Ale notak, prosím, chci tě poznat" řekne a já cítím, že je to stejný typ, jako Paul, ale než se stihnu rozmyslet, slyším se říkat slova souhlasu. Adam se usměje a odejde.

***

Nevím, kde se mám s Adamem sejít, ale čekám pře školou. Říkám si, že budu čekat jen deset minut, když do té doby nepřijde, tak půjdu.
"Ahoj krásko" uslyším jeho medový hlas vedle sebe a už z toho oslovení je mi zle a lituji, že jsem s tím kafem vůbec souhlasila. On mě ale překvapí kyticí růží a já se neubráním širokému úsměvu. Už vůbec nevím, co mám od něj čekat. A tak se vydáme do kavárny v centru města.

***

Konverzace se mezi námi odvíjí přímo skvěle, máme spoustu témat, o kterých si můžeme povídat. Nečekala jsem, že bych si s ním mohla takhle rozumět, zjistila jsem, že je vlastně úplně jiný než Paul, je slušný, je milý, je bystrý, je vtipný.. je prostě úžasný. Vážně se s ním dobře povídá. Posadíme se ke stolku u okna a objednáme si. Chvíli hledím z okna, sleduji lidi chodící okolo a poslouchám zpěv ptáků, který je tak hlasitý, že jej slyším i přes okenní tabuli. Všimnu si, že Adam nic neříká a jen mě pozoruje. Už zase. Nejistě se usměju a upiji ze svého jahodového frappé, které nám mezitím donesli na stůl. Abych prolomila to ticho, které mezi námi nastalo, troufnu se zeptat: "Takže, proč jsi vlastně odešel ze své školy a přešel k nám?" A Adam se vzpamatuje a začne odpovídat, konverzace normálně plyne a nám stále nedochází témata.

Mezi tím uběhnou už dvě hodiny a Adam se nabídne, že mě doprovodí domů. Nabídku samozřejmě přijmu, jeho společnost je mi příjemná a jeho doprovod se mi zamlouvá.

Celou cestu si o něčem povídáme a smějeme se, jako staří přátelé. Adam je ten typ člověka, se kterým se znáte pár hodin a už máte pocit, jako byste se znali celý život. Pomyslím na to, že z nás budou dobří přátelé, a v tu chvíli mě jemně bodne u srdce a já si uvědomím, že ho možná, jen možná, mám ráda více, než jen kamaráda.

Adam mě doprovodil před branku, už ji stačí jen odemknout, projít zahradou, odemknout dveře domu a on mi zmizí z dohledu. Nic z toho ale neudělám, místo toho stojím před ním a s úsměvem na rtech, který si ani neuvědomuji, mu oplácím pohled do očí. Po chvilce Adam odvrátí oči a rukou si prohrábne vlasy, usměje se a znovu se na mě podívá.

"Z Paulova vyprávění jsem si nikdy nepředstavoval, že budeš taková, jaká seš" řekne Adam a mě to z nějakého důvodu pobouří. Ne z nějakého, vím přesně z jakého důvodu, kvůli Paulovi. Mám pocit, že jsem byla podvedená. Celé odpoledne se s Adamem tak dobře bavím a myslím si, že v tom není žádný háček, ale samozřejmě, že je, poslal ho Paul. Jsem teď naštvaná na Paula, na sebe, a hlavně na Adama, že mi takhle zamotal hlavu. Vytrhnu se mu z rukou a zamračím se. "Cože?" opáčím hruběji, než jsem měla v úmyslu.

"Teda, víš," začne s vysvětlováním a přitom se tváří pobaveně a zároveň strašně vážně, "věděl jsem, že jsi krásná. Věděl jsem i to, že jsi chytrá a vtipná a máš skvělou postavu, znal jsem tě z Paulova vyprávění. Nejdřív jsem si říkal, že budeš další z těch husiček, co mu naletí na ty jeho sladký řeči," řekne trochu znechuceně, "ale pak mi vyprávěl, jak jsi ho odmítala. Že ho pořád odmítáš a neskočíš mu na ty jeho řeči a už tehdy jsem si říkal, že tě musím poznat. Že asi budeš jiná, než ostatní holky" odmlčí se na chvíli. "Ale pak, pak se kvůli tobě změnil. Přestal si psát s holkami a přestal je všechny balit a začal mluvit jen o tobě. Mluvil o tobě tak často, až to bylo otravný," zasměje se, "a já si myslel, že budeš jedna z těch holek, které si kolem prstu omotají jakéhokoliv kluka a pak ho takhle odkopnou. I tak jsem si ale říkal, že tě strašně moc chci poznat, abych zjistil, jaká holka Paula takhle změnila. A to je důvod, proč jsem přestoupil k vám na školu, ne ten, co jsem ti řekl v kavárně, ale abych tě poznal." Potřebuji chvíli na to, abych si uvědomila, co Adam právě řekl.

"Takže, jak myslíš to, že jsem jiná, než sis myslel?" dožaduji se vysvětlení.

"Ach ano, málem bych zapomněl. Prostě jsem si myslel, že budeš nějaká namyšlená holka, která je tak krásná, že balí všechny kluky kolem sebe. Ale když jsem tě viděl, nemohl jsem uvěřit, že jsi to ty. Vypadala jsi tak mile, tak lidsky, tak přátelsky. Byla jsi krásná, ale úplně průměrně krásná, holek, co jsou krásné jako ty, jsem potkal nespočet. Víš, z Paulova vyprávění jsem na tebe měl asi trochu vysoké nároky" zasměje se a já si uvědomím, že mi vlastně řekl, že nejsem tak krásná, jak si myslel. "Ale ty máš v sobě něco, co..," pokračuje Adam, "co skoro nikdo nemá. Máš v sobě svoje osobní kouzlo. A to kouzlo funguje jako magnet, přitahuješ všechny kolem sebe. Chris, samozřejmě že jsi krásná, máš skvělou postavu, obličej, máš nádherný úsměv, který září jako hvězdy. Jenže ty k tomu máš i úžasnou osobnost, šarm, nevím, nevím jak bych to nazval, kouzlo, které moc lidí nemá. A já jsem konečně pochopil, proč se do tebe Paul zamiloval po tak krátké době, co jste se znali. Protože mně se to stalo taky," dořekne Adam a odvrátí ode mě pohled.

Chvíli přemýšlím a vstřebávám, co mi to vlastně řekl, a když si uvědomím, že řekl, že mě má rád, cítila jsem se jako v sedmém nebi a nemohla tomu uvěřit. "Co se ti stalo taky?" položím mu tu nejhloupější otázku, jakou jsem si mohla v tu chvíli vybrat a zacítím se trapně, že jsem neřekla něco lepšího. Adam se ale zasměje, vezme můj obličej do dlaní a políbí mě. A v tu chvíli se cítím, jako bych se dotkla hvězd a zjistila, že září tak jasně, že už nepotřebuji nic jiného, než sledovat jejich záři po zbytek mého života. A byť to trvalo jen malinkatou chvíli, ten okamžik byl pro mě věčný, protože jsem si díky němu uvědomila, že šťastné konce opravdu existují.
 


Komentáře

1 Ooomarie Ooomarie | Web | 18. července 2016 v 14:47 | Reagovat

Ještě jsem chtěla dodat, že v příběhu nehledejte žádnou spojitost s mým životem, celý příběh i postavy jsou vymyšlené. (To je tak, když vám notebook odpojí internet a vy musíte psát dodatky mobilem do komentáře :D)

2 Elis Elis | Web | 20. července 2016 v 11:37 | Reagovat

V prázdniny je málo času, sice ubylo povinností, ale právě proto rádi lenošíme a děláme jen co nás baví... povídka je hezká, povedla se ti, máš pěkně promyšlenou dějovou linku, piš dál...

3 Luna Luna | Web | 23. července 2016 v 18:47 | Reagovat

Tohle je určitě hodně zajímavý nápad, určitě v tom pokračuj! ♥ Ta povídka se ti moc povedla, máš talent, určitě piš dál ♥♥♥

4 *Anne *Anne | Web | 25. července 2016 v 19:18 | Reagovat

Povídka skvělá :) Je piš dál, chyběly mi tvoje článkyy <3 po dlouhé době jsem napsala článek na svůjj blog i já, tak doufám, že i nadále zůstanu mezi tvými oblíbenci na čtení :)

5 Monica. Monica. | Web | 3. srpna 2016 v 20:48 | Reagovat

To je krásné! Hlavně je to úplně skvěle napsaný, bez chyb, s nápadem, chytlavý. Takže určitě pokračuj, moc ráda to budu číst :)

6 crazyjull crazyjull | Web | 7. srpna 2016 v 17:14 | Reagovat

Rozhodně tu rubriku založ, je to naprosto skvělý nápad! :) Napsala jsi to naprosto skvěle, hlavně ten konec, jak stojí před tím domem a on jí vysvětluje, co si o ní myslel a tak. :D :)

7 Broken girl Broken girl | Web | 14. srpna 2016 v 22:34 | Reagovat

Ať budeš kdekoli, tak si to rozhodně užij ;) Určitě v této rubrice pokračuj - je to skvělý příběh a věří, že další budou také ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama