Me & my thoughts

Hraju si na spisovatelku #1

18. července 2016 v 14:37 | Ooomarie
Ahojky všichni! Vítám vás u dalšího článku a znovu se omlouvám, že jsem dva týdny nic nevydala, ale jsou prázdniny, tak snad mi to odpustíte o:) Na začátek pár informací - toto je poslední článek za poslední dobu, další vyjde nejdříve za tři týdny, dlouho budu někde pryč a nebudu u sebe mít notebook. Děkuju za podporu a vaše pochopení ♥
A co je obsahem dnešního článku? Inu, jednou za uherský rok dostanu kreativní náladu a píšu. Píšu část smyšlené povídky, co mě v tu chvíli zrovna napadne, ale dnes jsem ji dopsala. Ne celou povídku, dopsala jsem prostě takový krátký příběh, co je dlouhý asi tak jako jedna kapitola z normální povídky, ale já bych povídku nikdy nedopsala, vždycky takhle napíšu kus něčeho a pak to nechám být. A proto jsem se rozhodla udělat sérii "Hraju si na spisovatelku", kam budu dávat mé občasné úryvky z nikdy neexistujících povídek. Napište mi, jestli se vám ten nápad a to, jak píšu, líbí, protože jestli ne, nemá cenu to vůbec vydávat :D Předem říkám, že je to trochu delší, takže si udělejte třeba meloun a pojďme na to ♥♥

couple drawing

Melancholik? Sangvinik?

2. května 2016 v 18:03 | Ooomarie
Haha, určitě si teď všichni říkáte, co to bude za článek, když to není ooo's talk ani žádná další klasika, kterou vydávám- Rozhodla jsem se tentokrát napsat vám můj názor na něco, na něco o mně. Konkrétně jde o to, jak mě přestup do jiné třídy úplně změnil.

tumblr change flowers

Víte, vždy jsem byla ta tichá nevýrazná holka, která nikoho nezajímala a nikdo si jí nevšímal, před spolužáky se nerada projevovala, dokázala se chovat otevřeně jen před přáteli a neměla ráda velké skupiny lidí. Vlastně taková šedá myška. Vždycky jsem byla realista, měla pár svých kamarádek, se kterýma jsem se bavila, a myslela jsem si, že se s klukama nikdy nebudu umět bavit. Na svět jsem se nekoukala ani pesimisticky, ale ani opimisticky. Před lidmi jsem se styděla, a dokonce i při tancování mi bylo trapné dělat cokoliv nápadného. Svojí povahou jsem se považovala za melancholika. Pokud si přečtete popis melancholika, bude přesně sedět na popis mě, jak jsem se popsala.

Přišla ale změna - naše třída se musela rozdělit do zbylých dvou (A, B) tříd. Učitelé nás nějak spravedlivě rozdělili a my jsme na začátku osmičky přišly do svých 'nových' tříd a museli se začlenit. Co vám budu povídat, s lidma z té třídy jsem se nijak moc nebavila a vážně jsem se bála, že nezapadnu a budu se tam cítit divně. Ze začátku to tak opravdu bylo, bavila jsem se jen ze spolužáky z minulé třídy, ale už po pár týdnech se to změnilo, začala jsem se více bavit s lidmi z té třídy a už na Vánoce jsem se hodně sblížila s kamarádkou J.

Teď tu máme květen, a já mám pocit, že už ani nemůžu být šťastnější. Ve třídě se bavím se všema, začala jsem si i hodně rozumět s klukama, často se směju a projevuju se, zbavila jsem se stydlivosti /pokud po mně něbudete chtít přednes básničky před celou třídou, hah, to budu jako rajče/ a jsem vážně šťastná. Snad to nezakřiknu, *ťuk ťuk ťuk*. Před pár dny jsem se o tom právě s jedním kamarádem bavila, a jak mě popsal? "Seš sebejistá, veselá a temperamentní, prostě ten typ co říká ne." Kdyby mi někdo před rokem řekl, že díky správnému kolektivu se člověk může změnit a najít samu sebe, vysmála bych se mu do obličeje. Ale teď už vím, že se to klidně může stát, a jsem za tu neskutečně moc šťastná.

Jasně, někdy se mi nepovede nějaká písemka, mám špatnou náladu nebo udělám nějakou chybu, která mě mrzí, ale to lidé dělají a takový je život, nemůžete chtít jen ty dobré okamžiky a nepočítat se špatnými. Takže pokud se i vy necítíte ve svém kolektivu dobře, najděte si nový, uvidíte, že nic není tak špatné, jak to vypadá ♥ Doufám, že i vy jste tak šťastní jako já, a pokud ne, pokud vás něco trápí, nebojte se a řekněte to někomu, uleví se vám. Kdybyste neměli komu nebo potřebovali někoho, kdo vás prostě jen vyslechne, nebojte se mi napsat (ooomarie.blog@gmail.com), ono i to vyslechnutí pomůže ♥ /tímhle odstavcem jsem totálně odbočila od původního tématu článku, ale tak co :D/

To bude asi konec pro tento článek, je to zase něco jiného a doufám, že se vám tento formát líbí :) Na dobré náladě není nic špatného, musíme si jí brát maximum na tomhle hrozném světě, takže přiložím moji obvyklou větu → Mějte se krásně, užívejte si jara, teplejšího počasí, krásně stráveného času s přáteli a rodinou, mám vás ráda ♥♥
/doufám, že máte lepší náladu alespoň díky mně ♥/


- Ooomarie

Novoroční předsevzetí // 2016

9. ledna 2016 v 11:35 | Ooomarie
Ahojky všichni!
Vítám vás u nového článku, a téma dnešního článku budou novoroční předsevzetí. Článků na toho téma jste na začátku roku jistě četli spoustu, a proto jsem si počkala, abych tento článek vydala až po tom novoročním šílenství, kdy to mají všichni všude.

Lidé mají na novoroční předsevzetí různé názory. Já bych ze svých zkušeností a zkušeností lidí, co znám, rozdělila tyto názory na čtyři skupiny;

První skupina lidí je ta, která zastává názor, že předsevzetí obecně jsou naprosto k ničemu a oni sami si je nikdy nedávají. Druhá skupina je ta, co tvrdí, že na to, abyste mohli začít něco dělat, nepotřebujete nový rok, pondělí, nový měsíc. Můžete začít kdykoliv, kdy se vám zachce. Třetí skupina je skupina lidí, co k tomu, aby začali plnit předsevzetí, nepotřebují nový rok, ale potřebují jakýkoliv jiný nový začátek - pondělí, nový měsíc. No a poslední skupina lidí je ta, která k plnění svých předsevzetí nový rok potřebuju naprosto nutně.

Celé toto rozčlenění do skupin by se dalo rozdělit na ty, co svá předsevzetí plní, a ty, co svá předsevzetí neplní. A komplikovanost celé této situace je ještě navíc v tom, že jsou tu takové mezi-skupinky, a tam spadají lidé, kteří svůj názor nemají tak jasný a mají od každého názoru kousek. Například já patřím do mezi-skupinky mezi třetí a čtvrtou skupinou. Dávám si občas předsevzetí i přes rok, ale potřebuji k tomu pondělí nebo nový měsíc, a ne nový rok. Zároveň si ale myslím, že novoroční předsevzetí mají větší hodnotu, a lidé je plní víc, než přes rok.

Já jsem nikdy neměla tak silnou vůli, že bych svá předsevzetí plnila, ale tento rok jsem se rozhodla, že to vydržím. Všude na internetu najdete spoustu tipů a triků na to, jak plnit svá předsevzetí, že důležitá je motivace, mít kamaráda se kterým to dělat, mít silnou vůli.. a spoustu podobných věcí. Já si ale myslím, že hlavní věcí, na kterou byste při plnění svých předsevzetí měli myslet, je ta, že to děláte pro sebe, ne pro ostatní.


A jaká jsou tedy má předsevzetí pro tento rok?

• číst více knih

• začít posilovat

• na jaře začít běhat

• nemít žádnou trojku na vysvědčení
- ne, že bych nějakou někdy měla - moje nejhorší známka na vysvědčení byla zatím dvojka ze zeměpisu minulý rok a vážně pochybuji, že bych mohla mít z něčeho trojku.. ale pro jistotu :D

• lépe dodržovat pitný režim

• zlepšit si angličtinu

• nebrat věci tak vážně

• plnit svoje předsevzetí

nike snow flowers

Přeji vám hodně úspěchů při plnění vašich předsevzetí, pevnou vůli a hlavně radost z toho, že to plníte! ♥

V proudu myšlenek #01

1. prosince 2015 v 17:58 | Ooomarie
Jen tak si tady sedím, popíjím horký čaj a říkám si, o čem bych napsala článek. Mám hotový článek o Hunger Games a ještě jeden článek, ale zrovna dneska mám pocit, že tady budu jen sedět a přemýšlet. A v nejlepším případě ty myšlenky hodím do počítače a podělím se s vámi o ně.


Víte, nikdy jsem nebyla ani optimista, ani pesimista. Nejvíce se ke mně hodí realista s optimistickým nebo pesimistickým pohledem na svět dle nálady. Zhruba od prázdnin, kdy jsem se mohla jen válet a nebýt v okruhu jiných lidí, než mé rodiny, a nemusela jsem poslouchat neustálé narážky na to, jak vypadám, chovám se, a podobně, tak mi trochu stouplo sebevědomí. Tím o sobě netvrdím, že jsem sebevědomá, ale už nejsem taková ta ustrašená holka, co by si o sobě myslela jen to nejhorší. Už nejsem ta holka s nulovým sebevědomím. Řekněme, že sebevědomý člověk má sto procent. Já mám teď třeba třicet, když si trochu přidám. Což bych řekla, že je na mě docela dobrý výsledek. A tak se už nenechám urážet lidmi, kteří mi za to nestojí. Co se vám v tomto odstavci snažím říct, je to, že jsem zhruba od prázdnin koukala na svět docela optimsiticky.

Ale teď.. já nevím. Hodně jsem dnes přemýšlela o středních školách, protože nemám ponětí kam jít, na obchodku, ekonomku, průmyslovku a podobné školy nechci, gympl bych nechala jako poslední možnost, protože když se ve dvaceti rozhodnu, že nechci na vysokou, co budu dělat s gymplem? A tak jsem nic moc nevymyslela. Řeknete si, že jsem teprve v osmičce, a mám ještě spoustu času… ale nemám. Nemám, protože v devítce už se dělají přijímačky a to už přeci musím vědět, kam chci jít a co chci v životě dělat. Takže já nevím. Je to hodně těžké vybírat si střední, když nejste na nic talentovaní. Sport. Kreslení. Matematika. Zpívání. Psaní. Tancování. Nic z toho. Abych teď nezněla špatně, tak ano, ráda kreslím, ráda fotím, ráda tancuju, ráda píšu. Ale neřekla bych, že na nějakou z těchto aktivit jsem mimořádně talentovaná. Takže prostě nevím, no.

Přemýšlela jsem o tom, že bych vystudovala nějakou jazykovou školu a pak jela studovat vysokou někam do anglicky mluvících zemí, ráda bych třeba do Anglie, ale nejsem si tím tak jistá. Ne po tom, co se všude objevili uprchlíci a teroristi a podobně. Já uprchlíky neodsuzuju, naopak si myslím, že by se jim mělo pomoci, protože ti lidé jsou chudáci a v jejich zemích se válčí a oni se jen snaží utéct od toho.. Ale ne všichni. V knížkách či filmech máte rovnou rozdělené lidi na dobré a zlé, ale v životě to tak není. Jedno je propojené s druhým a pak se z toho stane něco tak zamotaného a složitého, že to nepoznáte. Stejně tak mi vrtá hlavou, proč se tak dlouho s islámským státem nic nedělalo, když tam existoval už delší dobu? Proč se to nechalo zajít až do takových extrémů? Jak jsem už někde psala, ráda bych na to napsala názorový článek, ale neumím je psát. A navíc nad tím nechci moc přemýšlet, protože čím víc přemýšlíte nad smutnými věcmi, tím víc se vám kazí nálada. Protože tady na světě není tolik dobrých věcí.

Na náladě mi ubírá ještě jeden spolužák, který mě neskutečně štve.. Nechci se o tom rozepisovat, ale neskutečně mě to vytáčí.

Do toho se ještě pojí to, že Vánoce jsou tu za tři týdny a já mám dárek zatím jen pro dvě kamarádky, a to jsem vůbec ráda, že je mám. Rozepíšu se o tom v nedělním OOO'S TALKU.

Doufám, že vám nevadilo vyslechnout si můj momentální proud myšlenek, budu ráda za váš názor v komentářích, a příště se pokusím o nějaký lepší článek, pozitivnější. Někdy holt nejsou dny naplněné jen dobrou náladou (: Napište mi prosím, jestli chcete příště ten slibovaný článek o Hunger Games, nebo něco jiného, popřípadě co. Já doufám, že se mi nálada po tréninku zlepší (přepokládám, že ano, protože tanec mě vždy nabije pozitivní energií, už jen ta cesta tam se sluchátky v uších) a vám přeji krásný zbytek týdne (pokud bych se ozvala až o víkendu). Mějte se krásně ♥
- Ooomarie
 
 

Reklama