Ostatní

Váš život je ve vašich rukou

2. srpna 2017 v 15:58 | Ooomarie
Kdybych tak mohla změnit svůj život..

Superthumb Superthumb aesthetic

Pořád jen poslouchám lidi naříkat a stěžovat si na to, jak mají špatný život a co by chtěli, aby byli štastný.. "Kdybych vypadal takhle, byl byl šťastný", "Kdybych uměl tohle, byl bych šťastný", "Kdybych měl tamto, byl bych šťastný".. Ale je to vše přeci úplě k ničemu. Fňukání a nadávání na svůj život vám nepomůže získat nic z toho, co byste si přáli.

Kdybyste tak mohli změnit svůj život? Ale vy můžete! Chcete mít na hlavě bláznivou barvu? No tak jděte a objednejte se k tomu kadeřníkovi! Chcete začít jíst zdravě a cvičit? No tak odlepte zadek od toho gauče a jděte ven! Chcete si koupit nový kabát? No tak běžte a investujte do něj své peníze. Chcete mít práci vašich snů? No tak běžte a zkuste to! Můžete mít všechno, co si jenom přejete, vždyť váš život je jen váš a jen vy rozhodujete o tom, jak s ním naložíte. Vy si můžete vybrat, co se stane a vy ovlivníte jak se to stane.

Chcete změnu ve svém životě? No tak prostě jděte a udělejte ji. Život něpatří lidem, kteří přemýšlí o tom, co by mohli mít, aby byli šťastní a jak by změnili svůj život, kdyby to šlo, ne, život patří těm, kdo to prostě udělá! Přestaňte se bát změny, přestaňte se bát toho, co chcete a co si o vás ostatní budou myslet, přestnte se bát neúspěchu a jděte si za tím, co doopravdy chcete. Život máme jen jeden a čekání na zázrak vás nikam neposune a jestli něco chcete, jděte si za tím, protože nic vám do klína samo nespadne. Můžete se zeptat jakéhokoliv úspěšného člověka a nikdy vám neřekne, že se stal úspěšným, když o tom přemýšlel, ne, musíte si to, co chcete, sami získat. Takže zapomeňte na myšlenky "kdybych tak mohl" a radši je nahraďte "já můžu!". Můžete dosáhnout čehokoliv, stačí se jen snažit a vytrvat. Život chcete přeci strávit šťastní, tak jděte a změňte ho, jestli je v něm něco, co vás šťastnými nedělá. Musíte zkrátka věřit, že to dokážete. Změna vašeho života je jen ve vašich rukou.

101 cílů za 1001 dní

16. července 2017 v 15:04 | Ooomarie
Ahoj všichni!
Dnes jsem vydala článek o knížkách, ale potom smazala, protože chci vydat něco lepšího. Zrovna jsem četla pár motivačních článků a dostala jsem chuť napsat něco jiného. Konkrétně bych si sem chtěla napsat nějaké cíle, které bych mohla splnit. Já jsem člověk všemožných seznamů a lístečků, takže tohle mi přijde jako dobrý nápad. Mám sice vytvořený seznam cílů, které chci splnit do konce tohoto léta, ale tady na blogu bych to ráda udělala ve velkém, a to tím, že se zúčastním projektu 101 cílů za 1001 dní. Už hrozně dlouho tuto výzvu obdivuju, ale nikdy jsem neměla odvahu se jí zúčastnit, ale teď jsem konečně plná motivace a pouštím se do toho! :) Začátek jsem dala v lednu tohoto roku, aby se mi dny lépe počítaly.

Superthumb failaesthetic

Začátek: 1.1.2017
Konec: 26.10.2019

Melancholik? Sangvinik?

2. května 2016 v 18:03 | Ooomarie
Haha, určitě si teď všichni říkáte, co to bude za článek, když to není ooo's talk ani žádná další klasika, kterou vydávám- Rozhodla jsem se tentokrát napsat vám můj názor na něco, na něco o mně. Konkrétně jde o to, jak mě přestup do jiné třídy úplně změnil.

tumblr change flowers

Víte, vždy jsem byla ta tichá nevýrazná holka, která nikoho nezajímala a nikdo si jí nevšímal, před spolužáky se nerada projevovala, dokázala se chovat otevřeně jen před přáteli a neměla ráda velké skupiny lidí. Vlastně taková šedá myška. Vždycky jsem byla realista, měla pár svých kamarádek, se kterýma jsem se bavila, a myslela jsem si, že se s klukama nikdy nebudu umět bavit. Na svět jsem se nekoukala ani pesimisticky, ale ani opimisticky. Před lidmi jsem se styděla, a dokonce i při tancování mi bylo trapné dělat cokoliv nápadného. Svojí povahou jsem se považovala za melancholika. Pokud si přečtete popis melancholika, bude přesně sedět na popis mě, jak jsem se popsala.

Přišla ale změna - naše třída se musela rozdělit do zbylých dvou (A, B) tříd. Učitelé nás nějak spravedlivě rozdělili a my jsme na začátku osmičky přišly do svých 'nových' tříd a museli se začlenit. Co vám budu povídat, s lidma z té třídy jsem se nijak moc nebavila a vážně jsem se bála, že nezapadnu a budu se tam cítit divně. Ze začátku to tak opravdu bylo, bavila jsem se jen ze spolužáky z minulé třídy, ale už po pár týdnech se to změnilo, začala jsem se více bavit s lidmi z té třídy a už na Vánoce jsem se hodně sblížila s kamarádkou J.

Teď tu máme květen, a já mám pocit, že už ani nemůžu být šťastnější. Ve třídě se bavím se všema, začala jsem si i hodně rozumět s klukama, často se směju a projevuju se, zbavila jsem se stydlivosti /pokud po mně něbudete chtít přednes básničky před celou třídou, hah, to budu jako rajče/ a jsem vážně šťastná. Snad to nezakřiknu, *ťuk ťuk ťuk*. Před pár dny jsem se o tom právě s jedním kamarádem bavila, a jak mě popsal? "Seš sebejistá, veselá a temperamentní, prostě ten typ co říká ne." Kdyby mi někdo před rokem řekl, že díky správnému kolektivu se člověk může změnit a najít samu sebe, vysmála bych se mu do obličeje. Ale teď už vím, že se to klidně může stát, a jsem za tu neskutečně moc šťastná.

Jasně, někdy se mi nepovede nějaká písemka, mám špatnou náladu nebo udělám nějakou chybu, která mě mrzí, ale to lidé dělají a takový je život, nemůžete chtít jen ty dobré okamžiky a nepočítat se špatnými. Takže pokud se i vy necítíte ve svém kolektivu dobře, najděte si nový, uvidíte, že nic není tak špatné, jak to vypadá ♥ Doufám, že i vy jste tak šťastní jako já, a pokud ne, pokud vás něco trápí, nebojte se a řekněte to někomu, uleví se vám. Kdybyste neměli komu nebo potřebovali někoho, kdo vás prostě jen vyslechne, nebojte se mi napsat (ooomarie.blog@gmail.com), ono i to vyslechnutí pomůže ♥ /tímhle odstavcem jsem totálně odbočila od původního tématu článku, ale tak co :D/

To bude asi konec pro tento článek, je to zase něco jiného a doufám, že se vám tento formát líbí :) Na dobré náladě není nic špatného, musíme si jí brát maximum na tomhle hrozném světě, takže přiložím moji obvyklou větu → Mějte se krásně, užívejte si jara, teplejšího počasí, krásně stráveného času s přáteli a rodinou, mám vás ráda ♥♥
/doufám, že máte lepší náladu alespoň díky mně ♥/


- Ooomarie

Christmas tag // moje vlastní verze

22. prosince 2015 v 15:51 | Ooomarie
Ahojky všichni!
Vítám vás u dnešního článku s vánoční tématikou! V minulém článku v sobotu jsem vánoční náladu neměla a od včerejšího večera už mám! Strašně jsem se těšila, až napíšu vánoční článek, když budu já sama mít vánoční náladu, abych jí trochu přenesla i na vás. No a dnes už ji konečně mám! :))

Dnes jsme byli ve škole naposledy před Vánoci, a tak jsme si dávali dárky. Musím říct, že dárky z tohoto roku mě potěšily snad úplně nejvíc ze všech roků ♥ Ani nevím proč, ale dnešek jsem si nesmírně užila, panovala ve třídě úžasná atmosféra a den jsem strávila se všemi, které mám ráda, i s kamarádkou K. z vedlejší třídy, od které jsem jen tak btw dostala jednorožce. Chápete to? Jednorožce. ááá.

Chtěla jsem si pro vás na dnešek připravit nějaký vánoční článek, nejlépe vánoční tag. Jenže jsem pročetla pár blogů a došlo mi, že ten tag dělají skoro všichni, a já chtěla něco originálního. Abych ale nerušila vánoční tématiku, ani vánoční otázky, vytvořila jsem takový dotazník, kam jste mi mohli psát otázky do vánočního článku. Jenže já chytrá hlavička to tam dala v neděli odpoledne, takže jste na to měli jen necelé dva dny. Docela jsem se bála, že tam žádné otázky nebudou a budu muset rychle vymýšlet něco dalšího, ale naštěstí mě zachránily dvě úžasné blogerky - Netty a Anička. Netty mi tam napsala tolik otázek, že by to vydalo na samostatný článek :D Za což jsem ale ráda, protože to nebudu muset překládat na jindy. Pokud jste mi chtěli napsat nějakou otázku, ale nestihli jste to, tak se nebojte, protože tento typ článku bych ráda udělala někdy jindy, pokud se vám bude líbit.

Teď už jsem to tady ale okecala už dost, takže jako poslední řeknu jen to, že vám děkuji za krásné komentáře u minulého článku a přeji vám krásný začátek vánočních prázdnin, ozvu se vám na Štědrý den ♥



V proudu myšlenek #01

1. prosince 2015 v 17:58 | Ooomarie
Jen tak si tady sedím, popíjím horký čaj a říkám si, o čem bych napsala článek. Mám hotový článek o Hunger Games a ještě jeden článek, ale zrovna dneska mám pocit, že tady budu jen sedět a přemýšlet. A v nejlepším případě ty myšlenky hodím do počítače a podělím se s vámi o ně.


Víte, nikdy jsem nebyla ani optimista, ani pesimista. Nejvíce se ke mně hodí realista s optimistickým nebo pesimistickým pohledem na svět dle nálady. Zhruba od prázdnin, kdy jsem se mohla jen válet a nebýt v okruhu jiných lidí, než mé rodiny, a nemusela jsem poslouchat neustálé narážky na to, jak vypadám, chovám se, a podobně, tak mi trochu stouplo sebevědomí. Tím o sobě netvrdím, že jsem sebevědomá, ale už nejsem taková ta ustrašená holka, co by si o sobě myslela jen to nejhorší. Už nejsem ta holka s nulovým sebevědomím. Řekněme, že sebevědomý člověk má sto procent. Já mám teď třeba třicet, když si trochu přidám. Což bych řekla, že je na mě docela dobrý výsledek. A tak se už nenechám urážet lidmi, kteří mi za to nestojí. Co se vám v tomto odstavci snažím říct, je to, že jsem zhruba od prázdnin koukala na svět docela optimsiticky.

Ale teď.. já nevím. Hodně jsem dnes přemýšlela o středních školách, protože nemám ponětí kam jít, na obchodku, ekonomku, průmyslovku a podobné školy nechci, gympl bych nechala jako poslední možnost, protože když se ve dvaceti rozhodnu, že nechci na vysokou, co budu dělat s gymplem? A tak jsem nic moc nevymyslela. Řeknete si, že jsem teprve v osmičce, a mám ještě spoustu času… ale nemám. Nemám, protože v devítce už se dělají přijímačky a to už přeci musím vědět, kam chci jít a co chci v životě dělat. Takže já nevím. Je to hodně těžké vybírat si střední, když nejste na nic talentovaní. Sport. Kreslení. Matematika. Zpívání. Psaní. Tancování. Nic z toho. Abych teď nezněla špatně, tak ano, ráda kreslím, ráda fotím, ráda tancuju, ráda píšu. Ale neřekla bych, že na nějakou z těchto aktivit jsem mimořádně talentovaná. Takže prostě nevím, no.

Přemýšlela jsem o tom, že bych vystudovala nějakou jazykovou školu a pak jela studovat vysokou někam do anglicky mluvících zemí, ráda bych třeba do Anglie, ale nejsem si tím tak jistá. Ne po tom, co se všude objevili uprchlíci a teroristi a podobně. Já uprchlíky neodsuzuju, naopak si myslím, že by se jim mělo pomoci, protože ti lidé jsou chudáci a v jejich zemích se válčí a oni se jen snaží utéct od toho.. Ale ne všichni. V knížkách či filmech máte rovnou rozdělené lidi na dobré a zlé, ale v životě to tak není. Jedno je propojené s druhým a pak se z toho stane něco tak zamotaného a složitého, že to nepoznáte. Stejně tak mi vrtá hlavou, proč se tak dlouho s islámským státem nic nedělalo, když tam existoval už delší dobu? Proč se to nechalo zajít až do takových extrémů? Jak jsem už někde psala, ráda bych na to napsala názorový článek, ale neumím je psát. A navíc nad tím nechci moc přemýšlet, protože čím víc přemýšlíte nad smutnými věcmi, tím víc se vám kazí nálada. Protože tady na světě není tolik dobrých věcí.

Na náladě mi ubírá ještě jeden spolužák, který mě neskutečně štve.. Nechci se o tom rozepisovat, ale neskutečně mě to vytáčí.

Do toho se ještě pojí to, že Vánoce jsou tu za tři týdny a já mám dárek zatím jen pro dvě kamarádky, a to jsem vůbec ráda, že je mám. Rozepíšu se o tom v nedělním OOO'S TALKU.

Doufám, že vám nevadilo vyslechnout si můj momentální proud myšlenek, budu ráda za váš názor v komentářích, a příště se pokusím o nějaký lepší článek, pozitivnější. Někdy holt nejsou dny naplněné jen dobrou náladou (: Napište mi prosím, jestli chcete příště ten slibovaný článek o Hunger Games, nebo něco jiného, popřípadě co. Já doufám, že se mi nálada po tréninku zlepší (přepokládám, že ano, protože tanec mě vždy nabije pozitivní energií, už jen ta cesta tam se sluchátky v uších) a vám přeji krásný zbytek týdne (pokud bych se ozvala až o víkendu). Mějte se krásně ♥
- Ooomarie
 
 

Reklama